CLENBUTEROL HYDROCHLORIDE

Clenbuterol je populární lék používaný kulturisty i jinými sportovci. Spadá do kategorie sloučenin známých jako beta-agonisté, které se vážou na beta adrenergní receptory uložené v buněčné membráně – slouží buněčné signalizaci, rozkládají tuk a aktivují růst ve svalových buňkách.
Tyto funkce dávají clenbuterolu unikátní schopnost pálit tuk a budovat svaly zároveň. Nedávné vědecké důkazy dokonce představují, že clenbuterol nejenom rychle ztrácí svůj anabolický potenciál, ale také může při příliš dlouhém braní stimulovat svalovou atrofii, a to díky zvyšování obsahu myostatinu, molekuly, která je pro svaly zhoubná. Má velmi silné antikatabolické vlastnosti, kterými redukuje stavy, kdy dochází k odbourávání bílkovin ze svalové hmoty s následným poklesem výkonnosti. Udávají se také jeho silné tuk spalující vlastnosti bez dodržování drastické diety. Dopingoví hříšníci jej užívají nejčastěji ve spojení s anabolicko-androgenními steroidy pro maximalizaci jejich efektů.
Vedlejší účinky jsou zcela odlišné od těch, kterými jsou charakterizovány anabolicko-androgenní steroidy. Jsou to především pocity neklidu, bušení srdce, třes rukou a prstů, nadměrné pocení, nespavost, při extrémních dávkách bolesti hlavy případně nevolnost. Tyto projevy okamžitě ustupují po vysazení prostředku a při opětovném nasazení se prý už nevyskytují.
Do roku 1992 byl beztrestně široce používán atlety různé úrovně a až známá aféra s Krabeovou a spol. ho „uvedla“ na dopingovou listinu. Mimochodem, do té doby si jej bylo možno zakoupit i jako suplementární doplněk nabízený různými firmami.

Clenbuterol byl poprvé syntetizován a patentován v roce 1967 v belgické farmaceutické společnosti Boehringer Ingelheim. Byl původně vyvinut jako lék proti astmatu a jiným respiračním onemocněním. Později byl také využíván jako léčivo pro zvířata, zejména pro zvýšení růstu svalové hmoty u dobytka. Nicméně, kvůli svým anabolickým účinkům se stal oblíbeným také mezi sportovci, kteří ho používali k nelegálnímu zvýšení výkonnosti.